Blog

Co je podle tebe základ péče o vztah (a klidně ani ne nezbytně jen romantický)?

Jsem velký fanoušek hájení si hranic v jakýchkoli vztazích. I v tom partnerském hranice pomáhají určit, kde končím já a kde začíná partner, což se zdá jako něco, co přece běžně umíme rozpoznat! Ale opravdu to umíme? Opravdu umíme být autentičtí, možná i zranitelní a komunikovat, že se partner nějaké naší hranice dotkl? Možná se na to dívám příliš optikou klíčové dírky při mém profesním zaměření na progresivní rodiče, každopádně se v mé praxi ukazuje, že jsme generace people pleaserů, pro které je reálně těžké své hranice vnímat, natož o nich mluvit. Přitom pro své děti už to chceme jinak. Takže ve zkratce: Základ péče o vztah v mém pojetí spočívá v péči o své hranice a v budování kompetence je zdravě komunikovat okolí.

Co bys řekla, že jsou největší vztahové mýty?

Napadají mě dva. První je mýtus dokonalé kompatibility. To, že někde ve světě existuje moje druhá polovička, díky které se teprve stanu kompletní. Společnost a její kultura nás učí, že kompatibilita je to, co bychom měli hledat od samého začátku vztahu. Přitom mnohem užitečnější mindset je dívat se na kompatibilitu jako na společný cíl. Pokud je kompatibilita vstupním požadavkem, budeme často zklamaní a bude nám to stát v cestě při hledání řešení vztahového zádrhelu. Pokud kompatibilitu vidíme jako cíl, vytváříme si tím prostor pro společné řešení různých zádrhelů. Druhý je, že když máme konflikt, který neumíme vyřešit, náš vztah nemá smysl. Z výzkumů vyplývá, že ve vztazích jsou dva ze tří konflikty nevyřešitelné. To znamená, že ani jeden z nás nemůže ustoupit, aniž by tím nenarušil svou integritu, a tak se s takovým konfliktem musíme naučit žít – třeba za pomoci humoru.

Co se ve vztazích často podceňuje?

Možná zvídavost. A to, jak snadno reálně sklouzneme do rutiny a zůstáváme pak komunikačně na povrchu, aniž bychom to zaznamenali, protože jsme na sebe přece milí, a tak žádný problém nemáme. Je docela snadné nepostřehnout, že jsme se ocitli v záplavě konverzací o logistice – zvláště, pokud už nejde jen o pár, ale o rodinu s dětmi. Ve zvídavosti vidím protilék proti rutině a povrchnosti. Být na sebe milí nestačí k tomu, abychom se také znali. I po letech si vzájemně potřebujeme aktualizovat, kdo jsme, kde jsme, co nás hřeje, co nás trápí, ale i banality, jako co zrovna rádi posloucháme nebo jaká je naše oblíbená barva. Je tu totiž šance, že je po letech jiná, než jaká byla na začátku našeho vztahu.

Jak si v dlouhodobém vztahu udržet romantiku?

Tohle je oříšek. Upřímně si nejsem jistá, jestli si pod pojmem romantika představíme totéž. Je to to, že si i po 30 letech dáme společně kávu a budeme sledovat ptáčky v krmítku, že se obdarujeme na Valentýna nebo občasná hot sms do práce? Mnohem důležitější než udržet romantiku mi připadá snažit se udržet si úctu k druhému. To je pro mě předpoklad pro udržení intimity.

Myslíš si, že (zbytečně) stavíme romantické vztahy na piedestal?

Myslím, že ano. A myslím, že to, co vidíme v médiích a na sítích, je jen málokdy obrazem toho, co skutečně můžeme žít, nebo co je zdravé. Úplně bych se nevracela ke sňatkům z rozumu, spíše bych hlasovala za méně konzumní nakládání se vztahy. Nějaká část nefunguje, tak to zahodíme celé. Možná ani nemáme představu, že je možné to opravit. My lidé máme schopnost se hojit, máme schopnost se učit. A ačkoli máme každý v navazování vztahů startovací čáru jinde, je to kompetence, takže se ji můžeme naučit. S trochou patosu na závěr: v tom vidím velkou naději.

---